Press informace

Příloha magazínu Reflex - EX, 2. 6. 2005

Je víc než složité vybrat jen jeden podnik ve městě, kde na jedno restaurační zařízení připadá údajně něco málo přes osmdesát obyvatel, kojence a důchodce nevyjímaje. Ve městě, jehož jméno najdete na většině pivních etiket světa. Já si však vybral, a to i za cenu, že už mi jinde nenalejou. Dobře mi tak.

Anděl, někdejší Šantán v Andělské, se nachází necelých sedmdesát metrů od hlavního náměstí v Bezručově (dříve Andělské) ulici. Podle některých majitelů konkurenčních podniků už nejde o bar, ale o malé kulturní zařízení. Každopádně tenhle podnik neměl od počátku na růžích ustláno. V nedávné historii čelil mj. pravidelným nájezdům dredatých příznivců všeho nelegálního a jejich Čtyřnohých miláčků. Ratanový nábytek tak bral rychle za své. Jak se zdá, pro někoho není větší romantiky než pod sebou, vypálenej jak Bramac, uštipovat kousky sedaček. Každopádně svévolný pokus o zřízení modelu holandského coffeeshopu vyvrcholil radikální změnou, došlo k uzavření podniku a posléze k totální rekonstrukci a otevření přidružené kavárny, která v nočních hodinách při přeplněnosti klubu funguje jako další bar. Poeticky řečeno: Anděl s dost polámanými křídly se zvedl z popela a pomalu a jistě doplachtil až k pomyslnému nebi plzeňských podniků.

Kavárna, kde se hned po ránu podávají snídaně, poskytuje dostatečný prostor i pohodlí. Nejsem sice odborník přes kávu, ale snad poznám, že místní model z (údajně) malé rodinné italské pražírny Vescovi je úplně jiná liga. Skrz tamní Čokoládu pro změnu jen těžko prostrčíte lžičku a tak by se dalo pokračovat. Příjemnou hudební kulisu nepřerušuje hlas žádného přeslazeného a rádoby uvolněného moderátora komerčního rádia, což bohužel bývá jeden z nešvarů většiny plzeňských podniků (OSA na ně a bude klid).

Stejně jako kavárna je i klub příjemný a dostatečně prostorný. Za vratnou zálohu na baru (zřejmě neblahý zvyk z dob dredatých okupantů) se dokonce můžete usadit v séparé na balkóně, které je jediným dochovaným artefaktem prvorepublikového šantánu. Vzhledem k tomu, že jsem ještě před pár lety nepoznal sedmičku od dvanáctky, nebudu se zbytečně pouštět do podrobnějšího rozboru podávaného piva. Nabídka ostatních nápojů je však více než vyčerpávající. Pokud na baru nebudete chtít alpu do dvojky, měli byste být uspokojeni. Příjemnou atmosféru místa dotváří složení návštěvníků. Jde o pestrou směsici většinou bezkonfliktně vyhlížejících lidí. Můžete zde potkat jak typy, co vypadají jak kompars ze seriálu Sex ve městě, tak i několik dobrých imitací Bridget Jonesové. Věkový průměr se pohybuje někde za hranicí pětadvaceti let, takže nečekejte žádné dětské hřiště. Samozřejmě pár lolitek za noc klubem proběhne, ale alespoň s sebou netahají stejně staré spolužáky. Z toho vyplývá, že je-li vám kolem třiceti a netoužíte po tom, aby vám na toaletě vedle stojící podroušený adolescent vykal, je Anděl ideální volbou. V úterý bývá na programu chill out, o který se pravidelně dělí duo Sirkir a Diome, středy a čtvrtky patří koncertům a pátky jsou v režii chlapců obsluhujících CD přehrávače. Nejde sice o žádný hudební progres, ale na druhou stranu si můžete být jisti, že muzika vás většinou z klubu nevyžene.

Během poměrně krátké doby začaly v klubu Anděl probíhat také zajímavé doprovodné akce nejrůznějších festivalů, což je v době, kdy si v Plzni jediný městský klub Divadlo pod Lampou účtuje nájem i za charitativní akce, nanejvýš potěšující fakt. Co dodat na závěr? Snad jen pár vět, se kterými se při návštěvě Plzně rozhodně neztratíte:
Kampato dem? (Kam jdeme?), Copa tuto je? (Co je to?), Dopato je? (Kdo je to?), Depato sem? (Kde to jsem?)